Úvodem
 
  Celosvětový jazyk?
 
  Esperanto se vrací
 
  Esperanto NET

Celosvětový jazyk, ale který?
Často slýcháme nebo čteme, že angličtina se ve světě rozšiřuje proto, že je to řeč relativně snadná. Dokonce je šířen názor, že i pro nás Slovany je angličtina snazší než ruština, protože angličtina, stejně jako čeština používá latinku, kdežto ruština azbuku. Není to však tak jednoduché. Velkým problémem angličtiny je její pravopis, skutečnost, že téměř všechna slova se jinak píší a jinak vyslovují. Rovněž je velmi obtížné rozumět mluvenému slovu. Lidé, kteří se angličtinu učí, mají často dojem, že mluvčí některá slova jakoby polyká a ať dělají co dělají, mluvenému slovu prostě nerozumějí. Ale to zřejmě není problém jediný.

Velkou nevýhodou angličtiny je její frazeologie, kterou anglicky myslící lidé přenášejí i do jiných jazyků. Čechoameričan například místo "po tom ti nic není" řekne "to nepatří do tvého obchodu", což je do češtiny přeložená anglická fráze. Těch má angličtina spoustu a stále se tvoří další. Jeden anglický profesor řekl: "Mnozí lidé si myslí, že celosvětovým jazykem by mohla být angličtina. Těm vzkazuji: Aby se člověk dobře naučil anglicky, potřebuje k tomu 25000 hodin tvrdé práce. Já jsem k tomu potřeboval 50000 hodin, protože jsem profesorem angličtiny. Ale ať si proboha lidé nemyslí, že tím vše končí. Vzniknou nové idiomy, kterým nebudou rozumět. Zkrátka, angličtina je práce na celý život."

Nelze popřít, že angličtina je nejvýznamnější i nejpopulárnější světový jazyk, kterému se snaží naučit téměř každý člověk. Stejným faktem je však i to, že jen asi třetina lidí bývá úspěšná, kdežto dvě třetiny se učí, ale nenaučí. Proto existuje tolik tzv. "věčných začátečníků".

O tom, že angličtina (toto však platí i pro ostatní národní jazyky) zřejmě skutečně není nejvhodnější jazyk pro mezinárodní komunikaci svědčí i skutečnost, že nerodilí mluvčí, pro obchodní a jiné kontakty, začínají používat tzv. pidgin (pidžin) English - angličtinu ve zjednodušené formě s interferencí mateřských jazyků. V oblasti Melanésie se pidgin stává oficiálním jazykem (viz. Encyklopedie Univerzum A - Z; 2004).

Tento článek samozřejmě nechce nikomu vnucovat myšlenku, že by se neměl učit angličtinu, čínštinu, maďarštinu nebo kterýkoli jiný národní jazyk. Chce jen poukázat na problémy, které při studiu národních jazyků vznikají. Nechť se každý dobrovolně učí jazyk, který se mu líbí. Jakmile je však znalost kteréhokoli jazyka jiného národa jednotlivci, skupině či jinému národu diktována či vnucována (v současnosti většinou prostřednictvím politického či ekonomického tlaku), začíná zde docházet k jazykové diskriminaci, nerovnosti, kdy určitý národní jazyk je nadřazován nad národní jazyky ostatní a lidé, kteří tento jazyk používají jako mateřskou řeč se dostávají do nadřazené pozice. Právem lze uvažovat o tom, zda takováto diskriminace není závažnější než např. diskriminace rasová, protože jazyková diskriminace postihuje všechny národy všech ras, které jsou politickým nebo ekonomickým tlakem nuceny učit se a používat mateřský jazyk jiného národa. A právě tuto jazykovou diskriminaci, nerovnost a nespravedlnost by mohl umělý, neutrální a nadnárodní jazyk esperanto odstranit. To však není jediný klad tohoto jazyka. Ve srovnání se studiem kteréhokoli národního jazyka, kde gramatické jevy a poučky nemají konce, se mohou studenti esperanta velmi brzy plně zaměřit na zvládnutí slovní zásoby.

Bez uzavření mezinárodních dohod však rozšíření esperanta v evropských podmínkách nebude snadné. Esperanto mělo problémy s diktátory v totalitních režimech, ale nemá to jednoduché ani dnes. Pokud se někteří čeští esperantisté domnívali, že po roce 1989 nastanou v ČR lepší podmínky pro jeho rozvoj, záhy zjistili, že opak se stal pravdou. Jak se mohou mladí lidé zajímat o tento jazyk, když jim veškerý čas a energii zabere komplikovaná výuka jednoho či dokonce dvou cizích národních jazyků? A díky současné, prakticky nulové, propagaci esperanta v médiích možná mnohdy ani nevědí, že nějaký takový jazyk vůbec existuje. Lidé v produktivním věku se rovněž esperanto učit nemohou, protože chtějí-li získat zaměstnání u zahraničních zaměstnavatelů, kteří v České republice působí, musí ovládat angličtinu nebo němčinu, jinak nemají nejmenší šanci uspět.

Jeden esperantista před časem řekl, že esperanto se rozšíří tehdy, až jej lidé začnou ve větší míře používat. To je sice pravda, ale nejprve pro to budou muset být vytvořeny odpovídající podmínky. Lidé v Evropě se nemohou a ani nebudou chtít učit esperanto, když toto není oficiálně uznáváno jako alternativní jazyk k tzv. světovým národním jazykům, jejichž znalost vyžadují zaměstnavatelé a která je často jednou z kvalifikačních podmínek pracovního místa. Možná, že by esperantu prospělo, kdyby se tímto problémem začaly zabývat některé nevládní organizace, a to nejen z pohledu již zmíněné jazykové diskriminace, ale i z pohledu diskriminace osobnosti a dodržování lidských práv vůbec. Zastánci lidských práv dnes oprávněně bojují proti diskriminaci rasové, národnostní, bojují proti diskriminaci žen v zaměstnání. Přitom přítomnost jazykové diskriminace jakoby jim unikala.

Evropská unie se rozšířila o další státy. V rámci EU se zavádějí pozitivní opatření sjednocující normy v mnoha oblastech - v ekonomice, v potravinářském průmyslu, v ekologii. Zarytí zastánci esperanta v této souvislosti usilovně lobovali, aby se esperanto stalo oficiálním jazykem Evropské unie. Zatím neuspěli. V tomto stadiu vývoje se bohužel administrativa Evropská unie nachází kdesi v době kamenné. Evropská unie vznikla a vyvíjí se na ideálech rovnoprávnosti, spravedlnosti a demokracie. Jedním z prvních cílů naplňujících tyto ideály by měla být snaha o odstranění jazykové diskriminace. Tento cíl by se v dalších desetiletích mohl postupně realizovat prostřednictvím podpory výuky společného neutrálního, nadnárodního jazyka.

Využití esperanta v Evropské unii navrhoval například italský europoslanec Gianfranco Dell'Alba. Výhodou i nevýhodou jeho návrhu je v současnosti skutečnost, že europoslanci ovládají umělou řeč všichni zhruba stejně, to jest vůbec. Zavedení esperanta budou zcela určitě bránit i okolnosti ekonomické, neboť sto devadesát jazykových kombinací, používaných po 1. květnu 2004, představuje pro bruselskou armádu překladatelů zlatý důl. Tlumočníci a překladatelé, kteří ze dvou obrovských budov v Bruselu a Lucemburku chrlí denně desetitisíce stran textu, přijdou větší unii na 800 milionů eur ročně, tedy něco přes půl procenta plánovaného sedmiletého rozpočtu.

Jak se zdá, zavedení společného jazyka v administrativě EU představuje zapeklitý problém. Zastánci složitého systému překladů mají totiž po ruce jeden důležitý argument. "Právě v Evropském parlamentu nemůžete očekávat, že budou lidé mluvit jiným než rodným jazykem," řekl Brit Patrick Twidle, který má v Bruselu na starosti najímání nových tlumočníků a překladatelů. "Lidé sem přece nejsou voleni podle svých jazykových schopností, ale proto, aby zastupovali své voliče." To je pravda, ale na druhé straně tato skutečnost nijak nebrání tomu, aby byla v rámci EU zahájena výuka esperanta. Jeho využití jako společného jazyka nelze předpokládat ze dne na den, ale spíše v horizontu několika budoucích generací.

Už v roce 1954 doporučilo UNESCO celosvětovou výuku esperanta, neboť jeho generální konference uznala výsledky dosažené esperantem na poli mezinárodní intelektuální výměny. Toto doporučení zůstalo bez odezvy, ale esperanto stále dokazuje, jaké výhody má takový jazyk. Tyto důkazy však mnozí nevidí, nebo nechtějí vidět.

****************************************

Překladatelé v EU po 1. květnu 2004

- Evropská komise zaměstnává zhruba 2500 překladatelů
- překladatelský byznys bude ročně stát 800 - 850 milionů eur
- ročně se bude v EU překládat 2,5 milionu stran textu
- přeložení jedné strany textu bude stát evropské daňové poplatníky zhruba 33 až 37 eur

Údaje o překladatelském systému EU jsou použity z periodika Nedělní svět (9.5.2004)