Úvodem
 
  Celosvětový jazyk?
 
  Esperanto se vrací
 
  Esperanto NET

Esperanto se vrací
Umělý jazyk nazvaný esperanto se zrodil koncem devatenáctého století. Vychází z nejrozšířenějších evropských jazyků a je stvořen k tomu, aby umožnil bezbariérovou mezinárodní komunikaci.

Tvůrcem esperanta je polský lékař Ludwig Lazarus Zamenhof (1859 až 1917), který se jako autor uvedl pod pseudonymem doktor Esperanto, v překladu ten, kdo doufá, kdo má naději. Esperanto po svém zrodu mělo značný úspěch. Nemá žádné mluvnické nepravidelnosti ani výjimky, je to jazyk tvořený podle určitého plánu, a proto velmi snadný k zvládnutí. Esperanto má šestnáct gramatických pravidel bez jakýchkoli výjimek. Podle odborníků je esperanto asi pětkrát jednodušší než angličtina a desetkrát snazší než ruština. Tvrdí se, že Lev Nikolajevič Tolstoj tento jazyk zvládl za pouhé čtyři hodiny.

Vyjadřovací schopnosti
Esperanto dokáže vyjádřit všechno, co mohou vyjádřit národní jazyky - i ty nejvyspělejší, a někdy dokonce obratněji. Existuje původní literatura psaná v esperantu, překlady i vědecká a technická literatura. Do esperanta byly přeloženy poklady světové literatury - díla Andersena, Goetha, Gogola, Molie`ra, Schillera, Sienkiewicze, Voltaira a řady dalších. Existuje vynikající překlad bible - Starého i Nového zákona - i překlad Komunistického manifestu. Do esperanta byla přeložena i díla Bezruče, Čapka, Jiráska, Němcové, Šrámka i řady současných českých básníků a spisovatelů. V esperantu vychází také řada odborných časopisů. Esperanto bylo vždy nepřijatelné pro diktátory. Hitler tvrdil, že takový jazyk umožní Židům snadnější nadvládu nad světem, a zneužíval k tomu i fakt, že Zamenhof sám byl Žid. Stalin, kterému se také nelíbila myšlenka mezinárodní komunikace, posílal všechny propagátory esperanta do sibiřských gulagů. A o Saddámu Husajnovi se traduje, že jediného iráckého učitele esperanta ze země vyhostil.

Nadějná budoucnost
Podle odborníků čas esperanta teprve přichází. Odhaduje se, že dnes má mezinárodní společnost sdružující příznivce esperanta asi osm milionů členů. Zatím lidé, kteří umí esperanto, jsou z převážné části Evropané. Budoucnost tohoto umělého jazyka však leží mimo Evropu. V afrických a asijských zemích, které jsou stále méně nadšené z toho, že mezinárodním dorozumívacím jazykem se stává angličtina, zejména po nedávné válce v Iráku. Řada zahraničních novinářů otevřeně vtipkuje na téma, že nejlepšími propagátory esperanta jsou dnes Bush a Blair, protože znechutili řadě lidí třetího světa angličtinu. Zarytí zastánci esperanta dokonce usilovně, leč marně lobovali, aby se esperanto stalo oficiálním jazykem Evropské unie. Vzrůst zájmu o esperanto jasně ukázal 88. světový kongres esperanta, který se konal ve švédském Göteborgu. Zúčastnilo se ho 1800 lidí, kteří konverzovali v jazyce připomínajícím směs výrazně akcentované italštiny a měkké polštiny. Proti loňsku se počet účastníků kongresu zvýšil o dvacet procent. Každý rok se Světový kongres pořádá v jiném státě. V Praze se konaly světové kongresy v roce 1921 (přes 2500 účastníků) a v roce 1996 (téměř 3000 účastníků). V čem je přitažlivost a možná i budoucnost tohoto jazyka? Všichni lidé jsou na tom stejně. Není to ničí rodný jazyk, nikdo není zvýhodňován. To je jeho největší klad. Podle Probala Dasgupta, profesora lingvistiky z univerzity v indickém Hajdarabádu, "esperantu žene vítr do plachet postupující globalizace, která se promítá nejen v obchodě a ekonomice, ale může se realizovat i ve společném jazyce a dokonce jako společenský ideál". Tak to ostatně zamýšlel už před více než sto lety Ludwig Zamenhof. Dnes se zdá, že doba pro vítězný návrat esperanta nemůže být načasována vhodněji.

NEWSWEEK, New York